Příručka českých církevních dějin • VI. Doba probuzenského katolicismu (1848–1918)

Autor vykresluje dané období jako „dobu největších převratů, jež sahají na kořeny dějinných jevů“. Prostě, plně a srozumitelně je zachycen náboženský život všech sociálních vrstev v jeho dynamice, v jeho reakci na historické události, s podílem na jejich utváření. U Zlámala nalézáme P. (pater) podle pravdy u jmen buditelů, vědců, prozaiků, básníků, publicistů, veřejných činitelů, umělců, pedagogů, organizátorů spolkového života, mecenášů, ba i u prvních tvůrců česko-romských jazykových příruček. Autor citlivě rozlišuje obětavé projevy tvořivého vlastenectví od narůstajícího nacionalismu, vedoucího k národnostním válkám. S hlubokou znalostí fakt objasňuje složité postavení církve v rakousko-uherském soustátí, postupující laicizaci národního života i vnitřní růst a rozkvět zkoušené církve.