Zamiloval jsem si utrpení…

Autobiografie věhlasného ruského očního chirurga, později pravoslavného kněze a biskupa. Jeho život se odehrával mezi lety 1877–1961. Jeho otec byl katolík. Když Lukášovi zemřela jeho 38letá manželka, svěřil své čtyři děti do péče vdovy, která s ním pracovala na chirurgii. Tak mohl být v roce 1921 vysvěcen na kněze a už za dva roky se stal biskupem. Snažil se spojit práci v nemocnici s kněžskou službou. Všude ho provázela ikona Panny Marie, dokonce raději opustil nemocnici, když ji měl odstranit z operačního sálu. Jeho věrnost Bohu mu přinesla pronásledování, věznění a vyhnanství. V roce 1946 získal Stalinovu cenu prvního stupně za své odborné výzkumy. Posledních pět let života byl biskup Lukáš slepý. Významnou částí knihy jsou poznámky k autobiografii od M. Popovského.