Soukromá zjevení v současné teologické literatuře

V dějinách církve mezi různými charismatickými jevy zaujímají významné místo tzv. soukromá zjevení. Ta mají nemalý podíl na utváření spirituality věřícího lidu, mohou konstruktivně inspirovat, ale mohou také nepřípustným způsobem odvádět pozornost od důležitých témat života církve i celého světa. Proto je nutná i teologická reflexe věnovaná tomuto tématu. Autor předložené studie si klade za cíl na základě dřívějších poznatků nalézt místo pro soukromá zjevení v organismu křesťanského života, zařadit je do určitého kontextu a tím vymezit i jejich pole působnosti. Tímto způsobem chce napomoci i k nalezení vyrovnaného vztahu k uvedeným jevům, a to i k těm, které jsou dosud předmětem diskuse. Při pracovním postupu se autor opírá o trojí druh pramenů: výnosy magisteria, především obou vatikánských koncilů, dále biblický materiál týkající se dané problematiky, promýšlený pod návodem klasiků – sv. Tomáše Akvinského, sv. Jana od Kříže a sv. Terezie z Avily a konečně materiál od sou časných autorů, jako jsou K. Rahner, R. Latourelle, M. Rusecki a R. Laurentin.