Rudolf Jan arcivévoda rakouský, arcibiskup olomoucký a kardinál

K 190. výročí (9. 3. 1820) intronizace kardinála Rudolfa Jana na metropolitní stolec v Olomouci vyšla monografie, jejím základem je práce ThDr. Zlámala (1904–1984). Tu ThLic. Larisch doplnil o nové poznatky, některé části rukopisu opravil a doplnil, přidal českou verzi jediného, ale rozsáhlého pastýřského listu, určeného kněžím, přehled hudebních děl vztahujících se k Rudolfovu životu a barevnou obrazovou přílohu. Bohatě vykreslený portrét významného olomouckého arcibiskupa vyvrací široce vžitý předsudek o „katolíkovi a ještě k tomu Habsburkovi“. Svou arcidiecézi vskutku miloval – dle jeho přání je jeho srdce uloženo v kryptě olomoucké katedrály. Podal také do Říma žádost o blahořečení Jana Sarkandra. Dokonce si dovolil oponovat svému bratru císaři naléhavou a odborně podloženou snahou očistit víru a zejména kněžské vzdělávání od josefínského osvícenství, jež činilo křesťanství služkou monarchie. Z vlastního majetku budoval železárny ve Vítkovicích, založené na nejnovějších technologiích. Od mladistvých let jej nejen hudba pojila v důvěrném přátelství se svobodomyslným Beethovenem. Kardinál Rudolf Jan je prostě někdo jiný…