Františkánská Máří Magdaléna • Příběh sv. Markéty z Cortony

Příběh sv. Markéty z Cortony (1247–1297) je životním dramatem jedné z nejradikálnějších konverzí, jaké kdy církev Kristova zaznamenala. Bůh se dal této ženě poznat, pozdvihl ji z nejhlubšího dna a ona se s touto zkušeností vrhla s málokdy vídanou láskou a horlivostí do jeho náruče, změnila se k nepoznání a vyplnila svůj život neskutečně tvrdou askezí a obdivuhodnou službou druhým. Šlo o tak závratnou proměnu, že po zbytek života musela čelit pochybnostem svého okolí uvyklého povrchnosti, nemluvě o obviňování z výstřednosti při jejích mystických rozhovorech s Kristem. Do toho sváděla tuhé boje se svým já, s bolestí nad zraněními, která způsobila a nadále působí Spasiteli svými hříchy. Bůh dokáže použít k dobrému ty vlastnosti člověka, jimiž ho daný jedinec dříve nejvíce zraňoval – vzpomeňme jen na sv. Pavla z Tarsu. Přesně totéž učinil i se sv. Markétou z Cortony – přetavil toto zlato, aby z něj učinil třetí světlo františkánského řádu. Světlo, jehož záře pronikala srdce lidí i daleko za hranicemi Apeninského poloostrova, světlo, jehož záře snad alespoň trochu oblaží duše čtenářů této knihy.